Rozhovor s mými vousy
Dnes mě můj jediný kolega v mé kanceláři poprvé od toho krásného dne č.1 (7.4.) oslovil v ženském rodě. Předtím se mu vyhýbal, ale teď najednou ne. Může za to moje kolegyňka, která ho používá ráda a často a taky hezky zřetelně 🙂 Vždycky mě to zahřeje. Já tohle všechno intenzivně vnímám, protože čekám, kdy přede mnou všichni budou používat ženský rod.
Zato mé jméno si všichni vzali k srdci a vyloženě si to oslovování „Terezko“ vychutnávají. Když ke mě dříve kolegové a kolegyně přišli, nikdy nezačali hovor „Tome“. Ale teď je to samé „Terezko“ a ještě zdůrazněné a vyslovované s úsměvem. Baví je to stejně jako mě.
Tak to mi udělalo vážně radost.
Ovšem jak jsou někteří dodavatelé s prominutím natvrdlí, to mě vážně fascinuje. Dnes volal jeden zástupce z menší firmy, kterým jsem žádné oznámení neposílala, protože mi volají asi tak jednou za půl roku. Představím se do telefonu hezky výrazně, pomalu a zřetelně názvem firmy a tím svým milovaným: „Nováková, prosím.“
Vychutnávám si to. Líbí se mi to. A nikomu už to v kanceláři nepřijde divné. (Ono je to totiž baví poslouchat, jak jsem zjistila :). A na mé „Nováková, prosím“ mi dodavatel řekne: „Pane Nováku, já bych potřeboval…“ a už pokračuje. Nestihla jsem mu ani nic vysvětlit, jak si jel tu svojí. Tak jsem ho vyslechla, řekla „hm fajn“ a nic mu nevysvětlovala.
To už se mi stalo dvakrát. Že se představím zřetelně „Nováková“ a oni mě hned ve vteřině osloví „pane Nováku“. Tomu prvnímu jsem to ale stihla zopakovat. Tomuhle ne 🙂 Tak příště.
(Mimochodem, Anito, já se nejmenuji Nováková 🙂 to je moje krycí jméno tady 🙂
Z práce jsem jela do OBI pro nějaké velikonoční dekorace a když jsem vystoupila, proti mě šel můj bývalý spolužák ze základky. Dívali jsme se na sebe a on jen prošel! Žádné „ahoj“! 🙂
Tak já zdravit první nebudu, protože bych se akorát prozradila. On mě nepoznal! Což mi udělalo radost taky. Vlastně se mu ani nedivím… ani já samu sebe nepoznávám… a je mi z toho moc hezky.
Hned mi ale tu radost zkazil ředitel katastru, se kterým se znám už leta a který mě asi po vteřině pátrání v paměti pozdravil. Tak jsem se na něj usmála a pozdravila ho taky. Je to takový moc milý pán.
V práci jsem se svěřila, že jedu zítra na čtvrtý laser a tak si musím nechat narůst strniště. Prostě jsem jim to chtěla říct, aby zítra nekoukali, jak vypadám.
Kolegyňka chtěla vidět, jak to vypadá dnes. I když už jsou ty zbytky černých vousů dlouhé asi 1 mm a pod bradou ten velký ostrůvek, který jediný nechce ustoupit, podařilo se mi to docela dobře zamaskovat a šlo to poznat jen při pohledu z blízka.
A na to mi řekla jednu důležitou věc: „Kdybys mi neřekla, že se snažíš zamaskovat ty vousy, tak bych si jich ani nevšimla. Nesmíš na sebe takhle upozorňovat. Dělej, že je nemáš a nikdo si jich nevšimne…“
Vzala jsem si to k srdci a šla po práci ještě do dvou obchodů a jela pro naftu. Žádné zahrabání se doma pod peřinu, aby mě nikdo neviděl. A fakt! Žádné divné pohledy. I když jsem se necítila tak jistě, z dálky nic poznat nešlo. Jenže milé vousy – už dávno nejste tak mužné – vaše síla opadá a je vás tak málo, že i když tam jste, tak z mé tváře tu mužskou už neuděláte 🙂 (Ale vyloženě ženské to také není 🙂
Takže jsem si opět užívala svoji ženskost mezi lidmi a jejich normálních reakcí. To mě taky tak baví. A začalo to bavit i Lindu, jak mi dnes psala. Dnes byla komplet jako hezká slečna na matrice a tak její sms byly plné euforie 🙂 (Něco mi to připomíná 🙂
Ony se holky (Linda a Adélka) vůbec dnes obě shodly, protože mi nezávisle na sobě přišly v jednu chvíli úplně stejné sms od obou – o tom, jak jsou šťastné a v euforii. Ano. Já vím 🙂 Cítím to z nich. Takové to prostě je. A těším se na jejich krůčky, jako jsem se těšila na ty své. Těším se vlastně na krůčky úplně všech holek – těch co jsou za mnou, ale i těch, co jsou přede mnou.
Před chvílí jsem se odlíčila (natrénovala jsem si dokonalé odlíčení make-upu tak, jak to chci udělat zítra v autě, protože do práce rozhodně nenalíčená přijít nechci, ale na laser už nesmím mít make-up) a zjistila jsem jednu úžasnou věc. Vedle uší na spáncích a na spodní části krku už nejsou vůbec žádné vousy! Jsou pryč! Paráda! Řekla bych, že zítra bude laser o hodně levnější, než minule. 🙂 Ale nejde mi o peníze. Jde mi o to zničit je.
Pořád běžím po té své cestě a včera jsem zjistila, že už najednou vidím na cílovou pásku. Najednou už si plánuju, jaké to bude, až tou cílovou páskou proběhnu. Jdu po tom cíli jak zběsilá 🙂 Tolik se na všechno těším. A mám takovou radost z toho, co už je za mnou. Nechci se ale ohlížet. Chci jít kupředu. Protože můžu a protože není důvod na něco čekat. (Tak, jak si někteří lidé v mém okolí myslí.)
Parádně jsem dnes bojovala s protékající toaletou v práci. Vždycky mě někdo předběhne a vezme si klíče s neprotékající veverkou. Na mě tím pádem zbyde pejsek, kterého nikdo nechce. A ten záchod pořád protékal! To byl přímo vodopád. Nemohla jsem to zastavit. Přemýšlela jsem, co dělat. Není tam nikde žádný uzávěr vody a vzpomínala jsem na rady Jíti, která mě na to upozorňovala, jenže všechny varianty, jak zastavit ten průtok, nějak nefungovaly.
Byla jsem tam pěkně dlouho a asi na čtyřicáté spláchnutí se to najednou zastavilo. Uf. Ulevilo se mi. Nemohla bych odtamtud odejít. Všem by bylo jasné, že jsem tam byla já, protože všechny ženy přece vědí, že nesmí odejít, dokud to nepřestane protékat.
Jen jsem otevřela dveře, už se tam se mnou mačkala moje těhotná kolegyňka, která právě vešla 🙂 Byla první, která mě tam (kromě mé průvodkyně Jíti) potkala a v pohodě 🙂 Myslím, že jim to už ani nepřijde divné a nemá smysl to řešit. Prostě tam chodím, jelikož jsem žena 🙂
Tolik bych si přála, aby mě v pondělí někdo přišel vypráskat hezky na zadeček 🙂
Dnes mi psala švagrová, že se v pondělí můžu stavit s pomlázkou… 🙂 Dloooouho jsme si nenapsaly… 🙂 Odpověděla jsem jí hned, že už se nejmenuji tak, jak mě oslovila a že už nejsem na té straně, která dává velikonoční výprask, ale že přijdu ráda 🙂 Ona o Tereze věděla, ale protože jsme se viděly naposledy na podzim, tak vlastně neví, kde se teď nacházím 🙂
Jestli přijdu si ale ještě rozmyslím podle toho, jak budou vypadat ty seškvařené vousy. Vy už mi ale moc dlouho ztrpčovat život nebudete!!!
Víte, vousy, měly byste to už vzdát. Stejně vás zničím. Mimochodem – jste nechutné! A nemáte tu co dělat. Byla bych ráda, kdybychom se takhle dohodly a opustily jste mě. Děkuji. 🙂
Oficiální vyjádření mých vousů: „My, tvé vousy, to tedy vzdáváme. Sbohem.“
Tak a jsem spokojená 🙂
8 Comments
Vicky
moc milé a vtipné čtení :-*
Tereza
[1]: Jéé, ahoj Vicky! 🙂
Tereza
Budu muset začít víc kontrolovat, o čem píšu, když už vás tu teď všechny znám osobně 🙂
Majti
Terezko, já teda pomlázku slíbenou mám, tohle si kluci prý ujít nenechají, tak nevím jestli se mám víc těšit nebo bát.
Vicky
[2]:
Tereza
🙂 Majti, tak to je bezva, že v pondělí omládneš 🙂 Snad mě to čeká ten příští rok…
Majti
Myslíš Terezko že to nikomo nenapadne? Nebyla bych si tak jistá. A ještě k tomu že tě spolužák nepoznal, vždyť oto tu jde přeci, mě taky už jeden kamarád nepoznal, a celej den jsem měla z toho radost.
Míša N.
Čauky Teri.Neboj pomlázkou můžeš dostat i u švagrové,jestli k ní někdo příjde.Já to znám ještě z moravy,když kluci někam vletěli tak brali celý barák,nikoho nevynechají.