otєrєzє.cz

Domov je tam, kde se cítíme doma

Je pondělí ráno.
Chladne mi ještě čaj, tak mám chvilku čas napsat sem své včerejší pocity.
Vždycky, když si myslím, že situace nemá řešení, tak se pokaždé nějaké objeví.
Nechápu to, ale jsem šťastná.
Celou noc na neděli, kdy jsem věděla, že se musím rozhodnout, zda chci do Ústí nebo ne tak daleko od dcerky, jsem se budila. V pět ráno jsem napsala smsku manželce (která spala u tchýně po oslavě) s otázkou, zda by tohle všechno bylo stejné (ta potřeba vyhodit mě z její blízkosti), kdyby neexistoval tenhle “problém” s Terezou… Jsem přesvědčená, že by to dopadlo stejně, ale neodpověděla mi.
Když ráno v neděli přijely, tak jsem se jí na to zeptala, proč mi neodpověděla, že to je pro mě důležité a řekla mi, že si se mnou přece nebude dopisovat. A na to mi jen řekla, že nesnesu, abych byla na vině já. Zase na mě vyjela, že už má na mě alergii, když vidí ty moje namalovaný oči… (nebyly namalovaný, ale odlíčený, snažila jsem se… ale už jsem tu o tom psala, že bych chtěla vidět jí, jak si dokonale stoprocentně odlíčí oči tak, aby tam nebyl ani nepatrný náznak obarvené řasy nebo zbytek po lince… ty zbytky tam nevidím ani já! Ale řasy zůstávají prostě trošku tmavší… nemůžu za to a po pravdě, kašlu na to už 🙂
Takže zase dohady, výčitky, zvýšený hlas… byla jsem pod tlakem, snažila jsem se vyřešit problém s bydlením tak, abych mohla být pořád s malou. A tak jsem se manželky zeptala, jestli je pravda, že jí stačí, když nebudu jenom v tomhle bytě. A řekla, že jo. No tak jsem jí řekla, že je tedy jedno, jestli budu bydlet v Ústí nebo tady. A ona hned obrátila, že je pro mě lepší to Ústí, že tam nebudu muset potkávat nikoho, koho znám a podobné domněnky…
…koukala jsem na ní nechápavě a řekla jí, že já nemám problém s tím, že budu někoho potkávat! Že ten problém má akorát ona. A hned mi předhodila, jak se to nebude líbit malé, jak se za mě bude stydět atd.
Marně jí vysvětluju, že děti s tím problém nemají. Že milují jejich rodiče, ať jsou kýmkoliv, pokud jim ten rodič tu lásku dává dál. Nikdy bych malou neopustila – natož proto, že já jsem pořád já, jen chci být tím já ještě víc než kdy předtím…
To nemohla unést. Ten fakt, že budu tady. Že mě může potkat.
A po celou dobu měla v očích výraz, jaký jsem za těch 12 let u ní nikdy neviděla. Zděšení.
Vždycky se těším, když přijdou domů, ale hned ve dveřích je mi vpálen do očí tenhle výraz.
Tak strašně se jí hnusím…
Ale pohádky ještě není konec…
V neděli ráno jsme jeli (já, maminka a dcerka) autem dát na hrob babičce kytičku do Klášterce nad Ohří a taky navštívit tetu – maminky sestru, která tam žije. Teta už o mně všechno ví, protože jí to mamka samozřejmě musela prozradit po telefonu 🙂
Mimochodem není občas na škodu navštívit hřbitov a uvědomit si, že člověk se tu pořád za něčím plahočí, rozčiluje se, trápí se a přitom život jsou jen dva datumy…
Sednu v neděli do auta a maminka – ten můj další anděl strážný – mě “vytrhla trn z paty”!
Nechci to tu ještě psát, abych to nezakřikla, ale pokud vyjde to, co maminka vymyslela, tak bych bydlela asi 10 minut chůze od mého původního bytu! A měla bych celý byt sama pro sebe. A manželka by se uklidnila (já tím pádem taky 🙂 a hlavně malá by byla ráda, že už nikdo nezvyšuje hlas a bavíme se normálně. Takže jsem té moc hodné paní do Ústí zavolala, že můj zájem o podnájem ruším, ať se tedy nezlobí…
Ale co mě teda potěšilo bylo i to, že když jsme se u tety loučily, tak mi řekla: “Tak ahoj, Terezko! A ať ti to všechno vyjde! Uvidíš, že to bude dobrý!” Mamka celá nadšená z Terezky chtěla, bych tam tetě ukázala aspoň jednu mojí fotku, co mám v mobilu (tu v červené mikině, co mám i tady :).
Tohle mě tak těší!!!
Tak držte palce, ať to s tím bytečkem vyjde!
A děkuju ještě Monice, která mě držela při mých těžkých myšlenkách na Ústí a přivedla mě taky na to, že domov je tam, kde se cítíme doma, kde máme své přátele a rodinu… Je to náš život a je na nás, jaký si ho zařídíme. Stěhovat se do Ústí jen proto, že tam (levné) podnájmy jsou a tady ne a jen proto, že jeden jediný člověk na světě mě nechce tady potkávat je nesmysl. Miluju svou dcerku a vynasnažím se být jí stále tím nejlepším tátou. Ať budu vypadat jak budu vypadat…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.