otєrєzє.cz

Domeček se zahradou

Tak mám za sebou boření domečku se zahradou, který si tu v obýváku Kačenka tak pečlivě a s nadšením vytvořila ze židlí, deky s kolíčkama a podsedáků, pak v něm bydlela, chovala pejsky, cvičila je, dala dohromady klučičí pejsky s holčičími a pak mě zvala na zahradu (prostor na koberci ohraničený matrací a stolem, kde pořádala piknik. Měla jsem dovoleno si s pejsky taky hrát… Dávala jim různá jména a já bych jí u toho celou úplně umuchlovala.
Už je tu zase jen velká prázdná plocha, ani ty dvě matrace, které tu byly během těch 14 dní, kdy tu byla Darinka, už tu nejsou.
Přemýšlím, jaké by to bylo mít partnera. Mít už ho teď tady, povídat si s ním, schoulit se k němu nebo si spolu dávat čaj u nějakého dobrého filmu. (Musel by mě ale na chvilku nechat, abych si mohla napsat článek na blog :).
A svým způsobem to nemusí být ještě ani partner (muž). Stačila by mi kamarádka, jakou byla Darinka. Taková moje další ségra, která mě dnes trochu šokovala tím, co provádí tři týdny po operaci 🙂 Ale to je prostě celá ona. Řekla bych, že pokud to všechno půjde u nás stejně jako u ní, tak se máme na co těšit 🙂 Konkrétní být ale zase nemůžu, to už bych zase moc prozrazovala její identitu, když má pořád strach, že někdo z jejího okolí může zabrousit na tento blog (čímž se to celé stává ještě napínavější 🙂 Ale jen pro mě asi, pro ní moc ne.
Ten, kdo Darinku viděl na vlastní oči, tak ví, jak dokonale žensky vypadá. Ten, kdo jí neviděl, tak ať si představí krásnou biologickou dívku s něžným hláskem. Ten den, kdy jsem jí vezla do Prahy na autobus domů, jí volal táta…
Vyprávěla mi, že se mu ještě občas stává, že na ní mluví v mužském rodě, ale po tomhle rozhovoru s ním se rozplakala… Celý ho vedl v mužském, zatímco v chodbě u mě stála krásná slečna, která navíc už měla dva týdny to správné ženské přirození… On to nedělá schválně, ale úplně jí chápu, jak se jí tohle vždycky dotkne. Dotýká se to i mě, protože je to tak obrovský paradox! Ženštější MtF neexistuje! A její táta jí řekne: “Mohl bys…”
Uf. Silné kafe i na mě.
Jak to někdy mají složité i ty znás, kteří to mají zdánlivě vše jednoduché. Člověk by řekl, že čím větší ženskost, tím jednodušší to má okolí. Ale ono to tak není. Někdy mají lidé kolem nás tak silně zafixované to staré já, že nikdy na tu správnou stranu nepřeskočí. Ale to bolí!
Naštěstí moje rodina je skvělá. I kolegové. Vše fungovalo hned od první chvíle tak, jak má.
Ještě bych ale ráda trochu víc té Darinčiny ženskosti prosím 🙂
Včera večer jsem si zase nechala puštěný počítač, že k němu přijdu, jakmile Kačenka usne a napíšu článek konečně o tom pátečním semináři… 🙂 Jo, tak plán to byl dobrý. Ale spánek byl silnější. Ani nevím, že jsem usnula a ve dvě v noci se mi k počítači jít už zase nechtělo.
Ale teď jsem tu sama, takže si tu můžu zase povídat se svým deníčkem 🙂 (Který už je ale dávno zhmotněný vámi, holky 🙂
Přes noc jsem zůstala přihlášená i na slovenském pokecu, na který mě přivedla Darinka (stačí zadat pokec.sk, ale vtipně i pokec.cz, protože my Češi žádný pokec nemáme a tak si Slováci zaregistrovali i českou koncovku. Lide.cz nám zrušili a tak zbývá možná tak xchat, který na pokec.sk ale zdaleka svou přehledností a funkcemi nemá).
Ráno tu na mě vybaflo 48 vzkazů od nových kluků!
Nechápu, co na mě vidí. Fakt to nechápu 🙂 Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že se mi to nelíbí. Je mi to taaaak příjemné! 🙂 Akorátže nestíhám odpovídat a tak si vybírám. Samozřejmě dělám při svém výběru ty největší chyby, protože se orientuji zásadně jen podle toho, jak se mi kdo líbí podle vzhledu 🙂 A dokud si vybírat můžu… Ještě by to chtělo někoho poblíž. To zatím Kežmarok nebo Bardejov zrovna vyloženě není. A tak si zatím užívám jen svých sladkých virtuálních radostí a rozkoší, které snad jednou přejdou ve skutečné.
Napsala mi i jedna lesba, tak to hned hlásím Darince a ona na to: “Aspoň vidíš, že se líbíš i biologickým ženám. To je taky dobré.” 🙂 To je fakt.
Lindu jsem na tenhle pokec naočkovala taky, ale zjistily jsme, že tam není kolonka “hledám muže nebo ženu”. Takže jsme si to zdůvodnily nakonec tím, že Slovensko je přeci jedna z posledních mála zemí, která nemá (a asi nikdy ani mít nebude, jak to tak vidím) přijatý zákon o registrovaném partnerství a nedávná zpráva o zakotvení tradiční rodiny v ústavě (kdy rodina = muž + žena a nikdo jiný) to jen potvrzuje.
Nemůžu ten slovenský článek o tradiční rodině najít 🙁 Byl to pohled ze slovenské strany, který ospravedlňoval toto rozhodnutí a kde se psalo, že nemohou přeci schválit svazek muže s mužem nebo ženy se ženou právě proto, že by to bylo totéž, jako kdyby chtěl svazek například bratr a sestra nebo muž a koza… Výborné přirovnání fakt!
A takovou radost z toho ti Slováci měli, že mají teď tradiční rodinu zakotvenou v ústavě.
(Já bych tu zemi nazvala prvobytně pospolnou, ale neudělám to, protože v ní žijí lidé, kteří s tím nesouhlasí a které mám ještě k tomu navíc moc ráda.)
Ale trochu mě to štve za vás.
Občas mám ujeté myšlenky, jako třeba teď neustále přemýšlím o tom, pokud by se udělal genetický klon např. z vlasu Darinky, zda by z něj vyrostl opět transsexuál?
Není to dědičné, nemáme porušený gen… je to jen v mozku centrum identity. Mělo by být opět v nerovnováze se skutečným fyzickým pohlavím?
A nemůžu na to přijít.
Jenže ono je to vlastně jedno. Žádné genetické kopie tu dělat nebudu 🙂 Alespoň dnes večer ne 😀
Původně jsem chtěla začít psát o pátečním semináři, ale jdu do sprchy a přepíšu z něj své poznámky i pocity sem až za chviličku. Uklizené hračky už mám, litr a půl pocitvě vypité minerálky v těchhle vedrech taky a teď už jen čekám na fotky z dnešního výlety se sestrou, jejíma dvěma holkama a Kačenkou, který jsme si udělaly k nedaleké lesní přehradě a pořádně si tam v potůčku vycachtaly nožky… Samozřejmě jsme byly všechny v sukýnkách a navzájem jsme se pořád fotily 🙂 Takže jak fotky dorazí, hned se pochlubím 🙂 Jsou to moje první fotky na veřejnosti v sukni!
Tím pádem jsem také vracela Kačenku poprvé v sukni 🙂 Ex jen popadla tašku a zmizela. Ona mi to všechno vyčte zase souhrnně za nějaký delší čas najednou 🙂
Se sukní ovšem také souvisí mé obavy na příští týden, kdy má být ve středu až + 35 stupňů. Už teď je město plné sukýnek, což mě tak těší, protože se “ztratím v davu” – na courání do města nebo na výlet je to OK, ale do práce si tím pořád nejsem jistá.
Problém je v tom, že mi zní stále v uších ta věta naší personalistky z dubna, kdy jsem začala RLT: “V sukni bych ale ještě radši nechodila!”. Teď už v tom ale problém nevidím. Darinka mě doslova nakopla a vytáhla ven poprvé v sukni mezi lidi a teď už mi to přijde naprosto normální. Co jiného taky v tom vedru asi holky nosí? (Mimochodem je to naprosto dokonalý nepopsatelný pocit, když je vedro a vám se nic nelepí na nohy, nepaří se vám jakékoliv místo a máte pocit, že jdete po ulici jen v kalhotkách… ve třepotající se vzdušné sukni nad kolena, kterou už při chůzi ani nevnímám (narozdíl od dob, kdy jsem v ní chodila po nocích sama jen proto, abych si té ženskosti taky někdy užila venku). Teď je vše tak normální, jak jen může být.)
No takže zítra zjistím, jak jsou v tom vedru oblečené kolegyně (vezmu si nejspíš bílé kalhoty, to je do vedra takový kompromis) a v úterý to rozseknu 🙂 Problém je v tom, že občas musím letět do výroby a tam nám směrnice nařizuje buď kalhoty, dlouhou sukni až na zem (ála ahoj jeptiško 🙂 nebo krátkou, ale s legínami nebo tlustými punčochami. Jo, v tom vedru výborná věc vytáhnout zimní punčochy.
Pokud s tím máme problém, máme si brát s sebou do práce kalhoty nebo tepláky navíc a vždy si je obléknout, když jdeme do výroby. To je z toho důvodu, že všude se povalují ostré plechy. Klidně bych si i náhradní tepláky vzala, protože moc o tu sukni v práci stojím (až si teda oholím zase nohy, i když ty chloupky po 3,5 měsících HRT jsou téměř neviditelné a ženské – zblízka viditelné jsou a já chci mít nohy hlaďoučké a lesklé – tak to přímo miluju)… jenže představa, že se tam v kanceláři převlékám je pro mě tak trochu zamlžená a nepředstavitelná… A zase brát si s sebou nějaké hnusné tepláky… :/ To se mi moc nelíbí.
Proberu to s Jíťou – mojí nej-spojenkyní 🙂 Ze které byla nadšená i Darinka. (Ale ta byla nadšená ze všeho, stejně jako já 🙂
Néé, tak do sprchy ještě nejdu 🙂 Vzpomněla jsem si na něco, co jsem si sem ještě chtěla napsat.
Když Darinka dilatovala na parkovišti na autobusáku v Praze před odjezdem domů, trošku jsme se nudily 🙂 Ona chtěla tuhle dilataci pro jistotu prodloužit z 15 na 25 minut. (Fascinuje mě ta poctivost a odhodlání dodržet dilatační plán a náhodou se mi to moc líbí. 🙂 Tak mě napadlo udělat si statistiku bot, které holky a ženy kolem nás nosí. Já ven skrz přední okno viděla, takže jsem Darince mohla hlásit průběžný stav.
A tipněte si, která obuv vyhrála?
Soutěžit mohly pouze tyto tři (protože jiné v tu chvíli ani ženy na sobě neměly):
– lodičky
– tenisky
– balerínky
Výsledek:
50 % balerínky, 25 % lodičky a 25 % tenisky
Nic překvapujícho 🙂 Já měla balerínky taky a Darinka mi prozradila, že taky konečně vytáhne ty jedny, co si kdysi koupila – začala to být tehdy móda, ale nějak se jí na ní nelíbily 🙂 Na mě se jí ale prý líbily 🙂 Tak mám radost, protože si myslím, že jí slušet budou. A navíc je to vyloženě dámská obuv, ne jako tenisky, i když ty jsou taky fajn.
V sobotu jsme jely s Kačenkou do města pro zmrzlinu.
Bylo už zase vedro, takže jsem si automaticky vzala tu svojí béžovou sukýnku.
Kačenka se na mě povídá a říká: “Ty půjdeš v sukni? Ale to si každý bude myslet, že jsi žena!” 🙂
“No vždyť to já chci, aby si to každý myslel.” 🙂
“Jenže když promluvíš, tak si to myslet nebudou!” 🙂
Ufff 🙂 Ach ta dětská upřímnost 🙂
“Tak já budu mlčet ano? A budu vypadat jako žena?”
“Ano, budeš. Budeš vypadat jako mlčící žena.” :)))
Fajn.
Je na čase objednat se na hlasovou terapii 🙂 Stejně jsem to chtěla už před týdnem udělat. A já se tak snažila mluvit žensky i před Kačenkou… Ono mi to jinde jakžtakž prochází, ale chtěla bych mluvit ještě ženštěji, takže si myslím, že s tím určitě něco udělat půjde.
A vůbec. Jdu se tam objednat teď hned.
Poliklinika Mazurská, Praha 8
Nebaví mě čekat. A tenhle rozjetý rychlík rozhodně brzdit nehodlám 🙂
—————
Tak se musím trochu omluvit. Jsem vás tu namlsala tím článkem o pátečním semináři, mám tolik zajímavých poznámek včetně moc zajímavé Hanky přednášky o transsexuálních dětech, ale trošku jsem se zapovídala s Lindou, s Majom a Silviem, takže to musím odsunout na zítra a jít spát jako vy, co už spíte, abychom měly krásnou pleť 🙂
Po 14 dnech jdu usínat zase sama a poprvé po 14 dnech odcházet do práce bez loučení, bez těšení se na odpoledne, kdy někdo otevře nadšením dveře, ještě než do nich stihnu strčit klíč a bez plánování v práci, co si dáme k večeři, co si upečeme, jestli na mě bude zase někdo mávat v okně v kuchyni, jen co zaparkuji… Je čas jít spát, i když bych klidně ponocovala zase do 2 do rána a pak mi v práci odpoledne padala hlava…
Ještě pořád tu slyším slovenštinu a taky dětský smích. Stěny tohoto bytu nasákly s radostí naše rozhovory, náš smích a naše nápady a teď mi je tu pouští.
Tak snadno a rychle si na milé lidi zvykám.
Ale neměla bych si stěžovat. Měla bych být ráda, že jsem těch 14 dnů vůbec prožila.
Tak tedy dobrou.

22 komentářů

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.