otєrєzє.cz

Hranice ženskosti

2. 4. 2014 / 9:01 / 11 Comments
Včera večer jsem odpadla a už jsem neměla ani sílu něco napsat.
V osm jsme přijely s Nikčou ze Žitavy a celé odpoledne bylo trochu hektické a nestandardní. Zatímco v DMku jsem zaplatila kartou v pohodě, v Kauflandu se za námi vytvořila obrovská fronta – kartu mi ten jejich „kontaktní“ terminál neustále odmítal, takže jsme tam všechno nechaly a jely domů. Hned za hranicemi nás zastavili celníci a pěkně šťourali. Schengen neschengen, na volný pohyb zboží můžu zapomenout. Bral do ruky každý předmět v mé kabelce, vyházel celý kufr, jestli náhodou něco nepašuju. No, kromě těch několika beden šampónů jsem tam neměla nic 🙂 Ale celník si na ně odpověděl sám otázkou: „Ty šampóny asi byly v akci že?“ „Jo jo. V akci.“ 🙂
Chtěl po mě doklady od auta (ty mám na staré jméno) a řidičák NEBO občanku. Občanku mám na nové, tak jsem mu strčila řidičák, abych ho ještě víc nemátla a pustili nás. Byla by legrace, kdyby chtěl i občanku a tam jiné jméno než na řidičáku 🙂
Jenže když jsem zastavila, řekl mi „pane“, čímž mě naštval, ale nemůžu se mu divit.
Potřebuju dlouhé vlasy už!!!!!!
Ty co mám teď nejsou krátké a vypadají hezky, ale já mluvím o dlouhých 🙂
 
Přemýšlela jsem o tom, jak v práci vypadat, aby to bylo co nejpřirozenější. Nechci si na něco hrát, ale na druhou stranu mám pocit, že namalovaná a oblečená v dámském vypadám dobře (teď se nechci chválit, jen se mi to v zrcadle líbí víc než když se do něj dívával Tom). Ale mám spíš problém s tím, co jsem tu kdysi řešila. Že okolí vás potřebuje jednoznačně identifikovat. Jinak v tom nemá jasno a poutá to zbytečnou pozornost, o kterou nestojím.
 
Teď jde o to, jak vypadat. Jestli to nechat přirozeně tak, jak prostě vypadám a nehrotit to do sukně, i když si i tak připadám ve všech těch hezkých dámských věcech dobře nebo naopak pokoušet se o co nejženštější projev? 🙂 Abych se nezesměšnila. I když to tu každý očekává, snažím se jim to dávkovat postupně.
Včera mi Nikča přinesla zase další kalhoty – bílé a k tomu fialové tričko! Mám zrovna bílo-fialové tenisky a k tomu nový fialový lak – tak jsem si to ještě večer musela vyzkoušet (a až potom jsem odpadla :). Už jsem se viděla, jak v tom jedu k Hance nebo do práce, ale já nemůžu to dávkování rozdělit na dny. Chtěla jsem to nechat aspoň po týdnech nebo po čtrnácti dnech.
 
A teď s novou visačkou se jménem Tereza vidím, jak mé okolí řeší, jak mě oslovovat. Těm, kteří se zeptají, jsem řekla rovnou, že Teri nebo Terezo. Toma už nechci. Ale co ti, kteří se nezeptají? Kolega s jednou kolegyní mi pořád říká Tomáši, někdo dokonce příjmením (pane…). Včetně ředitele, který je na to zvyklý. To oslovování příjmením budu muset úplně odbourat, protože „paní Nováková“ mi nikdo říkat nebude a neutrální „Nováků“ zní divně.
Tuším, že tohle je na mě. Že já je musím nasměrovat správným směrem a ujistit je, že takhle to chci, protože oni sami neví, protože mi chtějí říkat tak, jak chci já, ale tím, že to neví, to neumí.
Klidně ať mi dál vykají, ale ať mi říkají Teri nebo Terezo. Jde jen o pár prvních momentů.
 
Je to stejné jako když někomu několik let vykáte a on vám nabídne tykání. Den dva to řešíte a neustále se pletete, ale pak už to jde samo.
 
A jak se mám podepisovat v pracovních e-mailech? Pošta je ještě na staré jméno (to mi bude změněno na neutrální, jakmile budu mít hotovou občanku). Původně jsem to nechtěla řešit, ale těžko se budu podepisovat Teri nebo Tereza, zatímco v hlavičce e-mailové adresy bude mé staré jméno… To by bylo jako pěst na oko 🙂
A nešlo by v e-mailech uvést rovnou Terezu? Pak mi ale budou dodavatelé volat a shánět paní Novákovou (to příjmení jsem si vymyslela). Na jednu stranu – proč ne 🙂 Ale jsem já připravená na to takhle vystupovat, když zvednu telefon a představit se jako „Nováková“? Tolik moc bych chtěla. To znamená udělat něco se svým hlasem, který jsem až dosud řešila jen maličko. Ale jsou momenty, kdy se nehlídám a mluvím „po staru“, což se mi nelíbí. Takhle bych se jako Nováková tedy představovat nechtěla. A tak neustále myslím na to, čím prošla Nikča na ORL v Hradci Králové a po čem toužíme asi všechny…
 
Tím, že jsem se tu v práci takhle posunula, už ale můžu řešit další věci. Protože malování do práce (na které jsem se tak těšila) nebo vybírání „co zítra na sebe“ je pro mě zábavou a už mám tenhle krok za sebou.
 
Takže teď vyladit detaily. Jaké náušničky? Jakou ozdobu na krk??? A jaké boty? Nechci pořád nosit jen tenisky.
 
Trošku na sobě nechápu jednu věc. Přijdu do práce v dámském a namalovaná (!). Muži se (ve většině případů) nemalují, když chodí do práce. Takže mám na sobě tolik ženských znaků, ale nejsem schopná si namalovat nehty křiklavě červenou? Vždyť je to totéž, jako když si namaluju oči 🙂 Nechápu, proč mi nedělá problém přijít s namalovanýma očima, ale řeším, zda křiklavě červená není na nehtech moc nápadná 🙂 A stejně tak náušničky. Řeším pecky, ale proč si nevzít nějaké hezké kruhové?
(Kolega, který sedí vedle mě u stolu v kanceláři, při angličtině minulý týden prohlásil, že se mu nelíbí velké náušnice… No, zeptala jsem se proč, ale nějak se to zapovídalo. Mě se zrovna kruhové líbí! A budu si nosit, co chci já, i když má pro mě zrovna velký význam, zda se líbím i kolegům… 🙂
 
Na ženách se mi líbí, že obvykle nosí každý den něco jiného. Alespoň mé kolegyně to tak mají, zatímco kolegové mají třeba celý týden jeden šedý svetr.
To mě moc baví večer si připravovat, co druhý den na sebe a těšit se, že budu jiná 🙂
 
V pondělí jsem měla tmavě modrý dámský svetr s výstřihem, včera černé basic tričko, které má neuvěřitelně sexy střih, protože podtrhuje úzký pas a má taky větší výstřih (větší = větší než pánská trička). Dnes mám novou oranžovo-modro-bílou kostičkovanou košili (ovšem velikosti L, kterou už nenosím, takže je trochu vytahanější, což je škoda, protože to schová úzký pas i prsa 🙁 Teď jsou mé velikosti S-M ) a na zítra už budu muset hodně improvizovat, protože všech zbylých 10 triček nebo svetříků, které ve skříni mám, už jsou mi buď moc velké (nakoupené z doby, kdy jsem měla o 15 kg víc) nebo extrémně ženské… což až takový problém není, ale tím, že jsem teprve první týden v práci jako Tereza jsem jim to chtěla dávkovat postupně. Ne tu na ně hned vybafnout v sukni 🙂 Vždyť jsem teprve 1,5 měsíce na HRT, tak co chci!
 
Moc ráda bych si vzala to nové fialové tričko, protože je tak na tělo a zvýrazní křivky + vyniknou prsa… Však ona na něj přijde řada 🙂 Hlavně musím dokoupit věci na sebe – jak to, že mám plnou skříň a pořád tvrdím, že nemám co na sebe? :)))
 
Nedávno jsem viděla jedno video o přeměně, kde ta slečna psala, že první rok HRT byl ok, ale ten druhý…. To byla teprve paráda!
 
Proto přemýšlím o tom, jak moc žensky vypadat.
Zda se strojit více žensky, než vypadám, nebo počkat ještě pár měsíců a postupovat pooommmaaallluuu podle toho, jak moc žensky budu vypadat já? 🙂
 
Zase řeším něco, co se mi stejně vyřeší úplně samo během pár dní, jak se znám 🙂 Něco plánovat nemá smysl. Jenže to je tím, jak se sama vidím. Vidím se lépe, než jaká doopravdy jsem. A tak jednou denně mám moment, kdy si říkám, jestli to nepřeháním. (Ovšem pak mám během dne dalších 150 momentů, kdy si říkám, jak je to OK a že bych mohla klidně „přitvrdit“ :).
 
Kde je teď ta hranice ženskosti? Jsem komplet v dámském, ale jsem identifikována správně?
No nejsem.
Šaty dělají člověka, ale není to jen o šatech.
Jsem si jistá, že kdybych přišla do práce v sukni a udělala ze sebe ženu (jo udělala, protože jí ze sebe ještě pořád musím dělat, i když už mi to zabírá méně práce, než před pár měsíci a já už jí ze sebe dělat nechci, protože ženou jsem, ale musím čekat, až jí budu i nenamalovaná v teplákách…), tak by mě všichni identifikovali správně.
 
To jsou ty začátky.
Pořád nějaké začátky. Je potřeba se jimi prokousat.
Člověk udělá první krok a je tu další. Udělá prvních sto kroků, a čeká ho dalších sto… a každý ten krok je poprvé, protože tohle je začátek něčeho nového… začátek nového života.
I se všemi porodními bolestmi 🙂 (Ale i radostmi – a těch je mnohem víc. Tou největší radostí na tom celém je ale to, že tohle můžu vůbec proží(va)t).
 
 
Linda mi popsala, jak přišla do práce poprvé v nových oranžových náušničkách. 🙂 Linda je asi měsíc na HRT, ale v práci to zatím ví jen jeden její nadřízený, kterému to řekla a jeho reakce byla úžasná. V práci vystupuje jako muž… tedy pokud se to tak dá říct :).
 
Ale teď k těm náušnicím. Ty reakce mě pobavily, tak se o ně podělíme s Lindou s vámi 🙂 Tyhle reakce okolí jsou stejně nejlepší 🙂
 
Včera jsem šokovala půlku fabriky, xD když jsem si namísto obyčejných černých pecek (jaks viděla) vzala pastelově oranžový hrací kostky k pastelově oranžový čelence a ponožkám xD. Prostě jsem svítila a měla jsi vidět ty pohledy 😀 Jedna kámoška se se mnou bavila a vůbec se mi nedívala do očí, jen jí těkaly mezi levým a pravým uchem 😀 Další kolegyně (co si myslí, že bych MĚL na vojnu), ta byla úplně hotová. Tu bradu tahala hodně za sebou, když procházela kolem xD. Kolega se mě zeptal, jestli je to normální, tak jsem mu s klidem odpověděla, že naprosto xD. No a bude hůř. Protože kromě 3 barev těch kostek jsem si koupila ještě 3 páry barevných jezdců (jak máš jezdec u zipu tak v tom tvaru). A do 14 dnů bych ráda měla píchlou ješte jednu dírku. Já jim dám v práci xDD
 
🙂 Musím se tomu smát. Zatímco Linda to bere v práci přes náušnice, já už jsem v práci komplet v dámském, ale náušnice jsem ještě nevyřešila. Ty musím teprve vymyslet – rozhodně zatím nechci ty dlouhé plesové nebo kruhové, ale pecky, jenže moje pecky jsou zelené a červené hvězdičky, srdíčka se třpytivým kamínkem a velká černá skleněná kostka a to se mi zatím k tomu, co jsem si brala na sebe, nehodilo. Nejradši bych si vzala ta stříbrná srdíčka s kamínkem, jsou taková něžná… Už mám pěkně dlouhý seznam toho, co si musím dokoupit! 🙂 Nevýhoda toho je, že na to taky někdo musí vydělat 🙂
 
Moc se mi líbí, co tu v jednom z komentářů řekla Majti.
„Jakmile jednou ochutnáš, bude se ti to líbit…“
Já už tady v práci v pondělí ochutnala a už nikdy nepřijdu nenamalovaná v čemkoliv pánském.
Je tak příjemné a přirozené, když tu sedíte a nikdo vás neřeší, všichni se s vámi baví jako dřív… Je to jiné, je to krásné, osvobozující. Jsou to pocity, po kterých toužíte celý život. Najednou nemá nikdo problém s vašima namalovanýma očima nebo s vaším dámským tričkem, pod kterým se rýsují prsa…
Proč já se tomu pořád divím?
Vždyť je přeci normální, že žena vypadá jako žena, ne? 🙂
A já žena jsem.
(Mám to napsané na visačce 🙂
 
Jupí, přišla mi sms z městského úřadu, že si můžu dojít pro novou občanku 🙂 Konečně!
Takže nejprve pro řidičák, potom pro občanku, potom na dopravní kvůli dokladům k autu a na sociálku a na finančák kvůli podnikání – bezva odpoledne 🙂 To nemůžu za hodinu stihnout, ale schválně 🙂 Jo a ještě na katastr, takže to nedám ani náhodou.
 
Dnes mě Jíťa pochválila, jak mi to sluší a jak jsem pořád ženštější a ženštější 🙂 Jééééé. Už se těším na to dnešní obíhání úřadů takhle 🙂 Tohle mi tak zvedá sebevědomí! 🙂 (Možná až moc 🙂 I já si tak občas připadám… a to už je co říct s mojí krutou sebekritikou.
 
Musím říct říďovi, ať už mi neříká „pane Nováku“… protože já už se takhle nejmenuji 🙂
Zítra přinesu personalistce novou občanku, takže mi bude konečně změněno jméno úplně všude, včetně pracovního e-mailu, který mi to kazí. Škoda, že tam nepůjde napsat rovnou Tereza jako na visačku…
 
A řeším taky podprsenku.
Tričko na tělo? Rozhodně ano. Ale… bez podprsenky? To se mi moc nechce. Jenže pokud si jí vezmu, tak budu mít výrazná prsa. 🙂
 
No a co, žejo? 🙂
 
Tak můžeme to postupně zkusit. Vlastně musím asi pomalu…
Jíťa v práci říkala, ať si jí prostě vezmu. Že se jí líbí, jak jsem pořád ženštější 🙂
 
Dnešek je plný vyloženě malicherných radostí a starostí. Jsou to takové střípky, které ale dohromady tvoří jeden moc hezký obrázek, který si z větší části malujeme sami (s velkou pomocí vás všech). I těch, kteří o tom kolikrát ani neví…

11 Comments

  • Lucka

    2. 4. 2014 / 11:49 at 11:49 Odpovědět

    Terezko ahoj. podle mého jsi za těch pár dní udělala pokroku až až. už neřešíš pánské kalhoty, jmenovku máš Tereza, a líčení máš taky vyřešené. zbytek chce čas. já myslím že jak se budeš pozvolna víc a víc podobat Tereze a ne Tomovi že ty ostatní věci přijdou uplně sami. určitě nechceš být hlavním tématem při každém obědě hi hi. nemužeš to chtít po lidech ze dne na den. no nic, už mám po obědě, a jdu si udělat svých 20km na kole hi hi.  taky tě mám ráda, potvoro jedna.

  • Lucka

    2. 4. 2014 / 15:23 at 15:23 Odpovědět

    ty kozičky neschováš už ani pod ten vytahaný svetr hi hi. to si Nikča musí vybrat, to se nedá nic dělat.          kdy se uvidíme nevím, já su holka z Moravy. jinak mě je plný internet, akorát mě tam nepoznáš hi hi.

  • Majti

    2. 4. 2014 / 16:22 at 16:22 Odpovědět

    Terezko, jde ti to čím dál lépe, mám z tebe radost. A ty obědy si tak neber za chvilku si tě nikdo nevšimne. Mě řešej každej oběd a dlouho ještě řešit budou dělám venku a obědy řešíme kde se dá, a já jsem stále stejná. Ale včera jsem byla ve spořce a první cizí člověk mi řekl Paní, Krásnej den.

  • Tereza

    2. 4. 2014 / 19:08 at 19:08 Odpovědět

    [6]: Díky Lily, o tomhle už přemýšlím dlouho a moc bych si to přála, ale nebyla jsem ve fázi, kdy bych mohla z ničeho nic přijít do práce s dlouhými vlasy. Teď je to třetí den, kdy všechny mé kolegy nechávám zvykat na mou ženskou vizáž a uvidím, zda je nechám zvykat pozvolna přirozenou rychlostí růstu vlasů nebo šokem 🙂

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.