Básničky

Básnička: Rozvlněná stínohra

Uklízela jsem. Likvidovala jsem minulost, která měla být navždy uložená v papírové podobě zamilovaných přáníček a dopisů. Nedokázala jsem jí zničit celou, na zbytek potřebuji najít další energii a sílu, ale našla jsem básničku, kterou jsem hledala několik let. Patřila mé ženě, ze které jsem byla v roce 2000 nadšená a fascinovaná její krásou a ženskostí, po které jsem já jen toužila:
 
 
Rozvlněná stínohra
 
Dva kulaté zázraky zmizely ve tmě…
a tvé tělo zahalené do stínů
prokreslené tuhou ospalé lampy
čaruje a tiskne své tvary do mě…
Nejtajemnější kontura ve vesmíru
oblá jak oseté pole.
 
Komu patříš ty? A komu patřím já?
Noc je zvukem, který vzdychá!
Safírový písek z mých doteků rozdrcený na prášek
zrnko po zrnku nechávám lehce stékat
hlubinami tvého údolí
do proudu řeky rozkoše.
 
Plnými doušky číše mých smyslů
výraznou vůní pramínků tvých vlasů plním.
Tvé rty na sklence s vínem
tečou v barvách až do moře mého.
Všecko se slévá, všecko už plním…
…fantaskním obrazem nepopsatelného!
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.