otєrєzє.cz

Co takhle do Olomouce, pane Klinefeltere?

26. 10. 2014 / 20:19 / 37 Comments
Vůbec nejsem silná.
Žádnou neděli večer, kdy vracím Kačenku prostě nedokážu nad tím pocitem smutku vyhrát. Je to přes dva roky, ale je to pořád stejné. Nefunguje na to nic.
Jen co po návratu otevřu dveře a slyším to ticho, které ještě před chvílí tichem nebylo, ale krásným dětským smíchem a vidím tam bílý nafouknutý balónek, se kterým jsme si před odchodem házely, abych trochu rozveselila tu ponurou nedělní podvečerní náladu, kterou míváme obvykle obě, což vždycky pomůže nebo když vejdu do obýváku a na stole leží víla, na kterou kladla Kačenka zvláštní důraz, abychom jí tu nezapomněly… a přesto zůstala na stole, protože jsme hledaly její křídla… Ty víly jsou pro ní tak důležité. Nemůžu jí nechat 14 dní bez ní. A tak se ještě vracím…
Z pootevřeného okna v paneláku je slyšet vzdálený pláč miminka. V jejich obýváku je útulné přítmí. Nikdo neotvírá. Volám ex, že držím v ruce Kačenky vílu, ať přijde dolů, ale slyším cachtání, jak se miminko koupe, což Kačenka nechtěla propásnout.
Bezva, stihla to.
„Já vím, že tu mám tři zprávy, ale nestíhám je číst,“ říká mi ex do telefonu.
Tak jí navrhuji, že vílu nechám u dveří jejich bytu, protože je zrovna otevřen hlavní vchod.
Nevěděla jsem, které to jsou dveře, ale jsem si jistá, že to byly ty s přilepeným barevným dráčkem.
Tak tam za těmi dveřmi teď moje šťastná Kačenka kouká na svojí sestřičku, které se nelíbí koupání a křičí, ať to všichni pěkně vědí. Tam je ten svět, kde je rodina. Tedy něco, co bylo u mě vždy na prvním místě a to byl také důvod, proč se Tereza „narodila“ až tak pozdě…
 
Chybí mi to bezstarostné povídání při jízdě domů autem. „Koukni, jak mu pěkně svítí ten zadní blinkr.“ „Oni tady staví dům? Tady bych si ho nepostavila.“ „Má Kačenka na zítra nakoupenou svačinu?“ „Až přijedeme, ohřejeme si večeři.“
A pak už jen šup všichni do koupelny a do peřin.
Kdybych nevěděla, jaké to je, asi by mi to tak nechybělo.
 
A kdybych teď během posledních týdnů nevěděla, jaké to je ležet po tak dlouhé době zase vedle někoho, kdo hřeje, mluví, dýchá, voní, šimrá, líbá, mazlí, laská, hladí… taktéž by mi to tak nechybělo.
 
Ale já to vím a chci to. A co chci, to dostanu 🙂 (Samozřejmě, že ne vždy to platí, ale chci si to říct.)
 
Chtěla jsem ještě do obchodu pro pití a snídani na zítra do práce, ale na to už jsem neměla. Rozbrečel by mě i rozsypaný pytlík těstovin nebo pohled na pár, co se drží za ruku a kolem běhá jejich princezna.
Já chci taky rodinu. A já chci být tou maminkou…
 
Nezbývá, než to (jako vždy) prostě rozdýchat.
Vždycky to totiž jde.
 
Vadí mi být sama. Chci taky někoho držet za ruku a vracet se k někomu. To, že je někdo sto kilometrů ode mě mi nestačí a ani nikdy stačit bohužel nebude, i když chvíle, kdy jsem s ním, byly ty nejkrásnější, co jsem za poslední roky prožila.
 
Potřebuji plyšáka.
Nebo kočičku.
Nebo někoho, kdo na mě bude čekat, když se budu vracet…
 
Včera se měnil čas, takže už je všude šero a navíc zima.
Vždycky za všechno může tma, díky tomu jejímu melatoninu, co má být jako výhoda, abychom dobře spali, ale někdo tady zapomněl, že v téhle zeměpisné šířce je půl roku tma i odpoledne přes den a to se obvykle nespí. Ale tohle budu muset nejspíš taky přijmout jak to je, protože díky melatoninu nám prostě je smutno. To je chemie. A chemie je všemocná. My jsme jen vzorečky, které si myslí, že tenhle svět patří jim, ale ve skutečnosti nás ovládá chemický koktejl v našich mozcích a chováme se přesně tak, jak jsme naprogramováni. (Což přináší i své výhody, například když si chcete nechat změnit pohlaví a předepíší vám kouzelné pilulky 😉
 
Potřebovala jsem ten dnešní nedělní škraloup vylít, abych teď zvládla úklid hraček a nedokreslených obrázků, zalezla do sprchy, pořádně se prohřála a posléze hned do peřin, protože v takové večery nejsem schopná dělat nic. Tedy kromě psaní, jak je vidět.
 
Měla jsem připravená tři témata, o kterých jsem chtěla psát a to jedno sem prostě dám, protože vím, že jakmile svůj mozek zaměstnám něčím úplně jiným, funguje ta chemie tak, že mi přestane svírat srdce a hrdlo, přestane to nutkání k pláči a člověku se uleví.
 
V červnu 2014 jsem dostala jeden z hezkých e-mailů Moniky, která pracuje v Anglii, aby mohla přivézt peníze své rodině, ale (jak to mnohé z nás známe) najednou to nejde. Nejde žít takhle dál v tomhle těle. A tak se rozhodla při jednom z návratů na pár dní domů na Moravu, že zajde za MUDr. Entnerovou. K Hance se zkoušela objednat taky, ale vzhledem k jejímu pobytu v Anglii by byly komplikované návštěvy každý měsíc do Prahy, takže by to nemělo smysl. Jenže my se jen tak nevzdáváme!
 
Moniky stručný popis první návštěvy u MUDr. Entnerové, ke které se dostavila v pánském oblečení a v mužském těle:
Den D středa
Jela jsem do Olomouce za paní doktorkou Pavlou Entnerovou.
Seděla jsem v čekárně opět nervózní. Dvě ženy byly přede mnou, pak vyšla doktorka za sestřičkou, podívala se na mne a zase odešla.
Netrvalo dlouho a šla jsem já.
Představily jsme se. Ptala se, jestli potřebuji radu psychologa nebo sexuologa. Já na to: Asi obojí.
Ptá se tedy znovu, jaký mám problém: Myslím si, že jsem transsexuál.
Ptá se, jestli mě má oslovovat v ženském rodě a jménem. Já na to, že až se potvrdí diagnóza, tak se budeme bavit v ženském rodě se jménem Monika.
Dělala si spoustu poznámek.
A začala mě zpovídat – to tu nebudu rozebírat.
Takže mi potvrdila mou teorii a i možnou diagnózu. Povídala, že jak se vrátím z Anglie a budu to chtít řešit, tak budu muset do Prostějova za nějakým psychiatrem k druhému potvrzení. Ale na to mám dva roky čas.
Povídám jí, že mě to dost žere zevnitř a potom co jsem ji dala jméno, to je ještě horší. Na to mi povídá: S tím jménem to tak bývá, mám si najít ventil. Doteď jsem ho nenašla. Zkusit psát básně o ženě co je ve mně a o muži jako rytíři, co ji chrání. A na závěr mi povídá, že jak mně zahlédla v čekárně, tak viděla jemné rysy tváře, tak si to hned myslela.
Potom jsme se rozloučily, ale kdybych měla problém, tak mohu za ní přijít si popovídat.
 
 
MUDr. Pavla Entnerová ordinuje ve Vile zdraví v Olomouci, Domovina 774 (obrázek níže).
Sexuologická/psychiatrická ambulance (MUDr. Pavla Entnerová, zdravotní sestra PhDr. Jana Kreitzerová), Tel. 588 500 610, email: entnerova@vilazdravi.cz
 
 
 
Hledání jakékoliv fotografie MUDr. Entnerové můj mozek zaměstnalo dokonale na několik desítek minut, ale povedlo se 🙂
 
Díky Monice jsem se dozvěděla o syndromu XXY.
Jde o Klinefelterův syndrom, kdy postižený mužský jedinec má místo jednoho chromozómu X tyto chromozomy dva a jeden Y. Normální muž má XY, normální žena XX.
Hlavním dopadem je narušení vývoje varlat a poruchy plodnosti, spolu s dalšími rysy psychických a fyzických změn. Ovšem i takto chromozomálně vybavení jedinci mohou být zcela bez příznaků (vč. plodnosti, je-li příčinou genetická mozaika). 75 % mužů s XXY neví o své „nemoci,“ často je syndrom diagnostikován až v souvislosti s touhou založit rodinu, případně naopak při prenatálním vyšetření. Jedná se o druhou nejčastější extrachromozomální poruchu, postiženi jsou jeden narozený chlapec na 1000. Zároveň jen 90 % všech nemocných s příznaky Klinefelterova syndromu má opravdu chromozomy XXY. Výskyt: 0,21 % mužů.
Pacienti mají často nízké hodnoty testosteronu, ale vysoké hodnoty folikuly-stimulujícího hormonu (FSH) a luteinizačního hormonu (LH). Často tito muži mají mikroorchidismus (varlata menší než je norma).
Léčba začíná kolem 11-12 roku věku, změří se hladina testosteronu v krvi – u XXY chlapců je často snížená. Pokud je opravdu nízká, dostane chlapec pravidelnou dávku testosteronu – buď injekčně nebo přes kůži či formou gelu.
 
Efekt testosteronu:
 
  • Zvýší se ochlupení těla, hl. tváře, podpaží a pubické ochlupení.
  • Zvýší se vývoj svalů.
  • Zvýší se „sex-drive“ (sexuální aktivita).
  • Prevence osteoporózy.
  • Nedojde ke zvětšení prsou.
  • Velký význam má sociální efekt u chlapců – „zmužní“ a lépe zapadají mezi vrstevníky, zvýší se jim sebevědomí a lépe fungují v interpersonálních vztazích, což je stejně důležité jako případný fyzický dopad léčby.
 
Možné méně časté vedlejší efekty: zhoršení akné, poněkud rapidní sexuální vývoj, zhoršená agresivita – je nutné pečlivé monitorování těchto efektů.
 
Náhrada testosteronu je obvykle celoživotní, obvykle nepomáhá s neplodností.
 
Muž s Klinefelterovým syndromem XXY
 
 
 
Chromozomální tabulka
Naopak syndrom XYY (speciální název nemá), jehož nositel je někdy označován jako „supermuž“, obvykle nemá žádné viditelné projevy, a proto bývá často diagnostikován náhodně. Může se vyskytovat mírně snížená inteligence, vyšší postava, hyperaktivita a problémy s chováním a učením. Muži s XYY mohou mít v pubertě těžší formy akné než jejich vrstevníci. Dlouhou dobu se tradovalo, že nositelé XYY mají o něco vyšší tendenci k agresivnímu chování a k páchání trestné činnosti, dnes je tato teorie považována za vyvrácenou.
Prevence této vrozené poruchy neexistuje a ani vyléčit ji nelze. Vzhledem k minimu příznaků to ostatně nebývá ani nutné. Poruchy učení a chování lze řešit pomocí prostředků speciální pedagogiky.
 
Proč o syndromu XXY vlastně píšu?
Ono to vypadá, jak je to ideální. Mít tak ženské chromozomy už od narození… ale to bychom přece byly ženami v té podobě, po které toužíme! Rozhodně není v případě XXY o co stát. I když to s sebou přináší jisté ženské znaky, které některá naše těla zhuntovaná testosteronem jen těžko získávají zpět.
 
 
Nevím, proč vždycky na tyhle důležité věci přijdou nějací Němci s příšerně komplikovaným jménem! I když endokrinolog Klinefelter byl tedy zrovna Rakušák žijící v Bostonu a přišel na to v r. 1942.
 
No paráda. To jsem se hezky vypsala.
 
Na závěr bych chtěla vložit něco skutečně nevkusného, ale ono mě to vlastně pobavilo. Nemyslím si, že to sem nepatří, i když tomu nechci dávat žádný velký prostor:
 
 
Tenhle typ stojí konkrétně 3595 Kč, ale na Heuréce jdou sehnat i za 661 Kč.
Jak vypadá tato panna za 3595 Kč? Moc hezky:
🙂
 
 
Mezi její hlavní výhody podle výrobce patří:
– hezký obličej s nosem a rty
– penis je stále ztopořený!
 
Nevýhody:
– penis nelze oddělit
 
 
 
Zajímavé je, že nafukovací transsexuál je vždy a zásadně jen MtF. Nikdy FtM!
Čím to asi bude? 🙂
 
Pokud někoho zajímá, jak jsem na tohle přišla, tak úplnou náhodou tím, že jsem si do vyhledávače zadala přezdívku jednoho transkomila, co mi tu nedávno tak velmi odvážně a otevřeně někde nechal komentář.
Více to komentovat nebudu a jdu spát.
Hezké sny, děti.

37 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.