Potřebují muži ženy?
Když mi neustále někdo říká, jak mi závidí, že mám byt sám pro sebe, že nemusím poslouchat, co nakoupit, že si rozhoduji sám o svém čase i životě, že dělám jen to, co chci já a že je vlastně fajn být sám „bez ženských“… když mi to říkají muži v šesti-, osmi-, desetiletých vztazích, kteří s jiskrou v očích vyslovují slovo „svoboda“, je na čase asi změnit svůj pohled na můj život. To jsou prostě chlapi.
Štve mě, jak pořád všude hledám holku. Jakoby to byl můj celoživotní cíl. Jo, vzpomínám si na chvíle, kdy jsem chtěl být aspoň chvíli sám… ale jen chvíli! Nikdy bych svobodu za rodinu nevyměnil.
Jenže všichni (muži) hovoří tak jasně a nadšeně, že si chci také vsugerovat, že žít sám je správné, že nepotřebuji ženy (ani muže), že nepotřebuji uklizený byt, starat se o sebe, mít starost o někoho dalšího, dobré teplé večeře, objetí, sex… povídání před spaním, společné čaje, výlety, dovolené, sdílení radosti ze života.
Vidím toho tolik hezkého na společném životě, vzpomínám si na tolik krásného a příjemného a vím, že se tomu nemůže nic vyrovnat, ale říkají mi, jak se mám… nebo jak se mám mít, ale já se tak nemám!
Je na čase se tak mít!
Je na čase se neholit, je na čase zarůst, kašlat na úklid, kašlat na všechno, co mělo až dosud v životě smysl, co činilo z tohoto života urovnaný „komínek“ košil v bytě s utřeným prachem a vysátým kobercem. Nač mít řád? A rituály? K čemu je dobré vypadat dobře? K čemu je to všechno?
Pokud by muži nepotřebovali ženy, pak by s nimi nebyli. Ale oni s nimi jsou. Musí to být tedy něco, co je potřeba, přestože pak říkají lidem jako jsem já, že jim závidí tu „svobodu“. Odpovídám jim, že si to rád vyměním. Že jim dám svoji svobodu za rodinné štěstí, nákupy k večeři, koupání dětí a čtením pohádek před spaním…
Ale to si pořád neodopovídám na otázku: Potřebují muži ženy?
Na co je vlastně potřebují? Na rozmnožování? Na teplé večeře?
Podle mě jen proto, že ve dvou se to lépe táhne. Podvědomě cítíme potřebu se na stáří zajistit. Děláme to, co dělají ostatní. Ženíme se, máme děti, máme rodiny a naše děti mají děti. Tak proč když to máme, začínáme toužit po svobodě? Už nikdy svobodní nebudeme. Ale to není nevýhoda. To je výhoda!
Měl bych změnit svůj pohled na svět.
Měl bych víc smrdět.
Měl bych si přestat uklízet ponožky.
Měl bych pít víc alkoholu.
Měl bych začít kouřit.
Měl bych se nestarat o druhé.
Měl bych se občas chovat hnusně.
Můžu dělat cokoliv.
Protože ať zůstanu tím, kým jsem nebo se změním, výsledek bude pořád stejný.
Má manželka mě opustila i když (nebo právě proto, že) uklízím, starám se o rodinu, nikoho nebiju, nekradu, nekouřím, nepiju. Ani té nevěry jsem nebyl schopný.
Nevidím v těch dvou postavách rozdíl. A tak hledám štěstí jinde. Mám vztek, že ač se člověk sebevíc snaží být dobrým manželem, stejně skončí sám. Logicky potom dojde k závěru, zda to má smysl.
Logika mi není blízká, ale tohle si spočítá kde kdo.
Když vidím některé páry, když vidím ty zanedbané muže, co nic neřeší – a přesto mají hezkou partnerku… tak proč se vlastně snažit? O co já se pořád snažím?
Už jednou jsem si řekl, že na holky kašlu. Ale stejně po nich pořád koukám. Já ale po nich nechci koukat. Já se chci od toho všeho odprostit. Netrápit se tím, že jsem sám a užívat si tedy té svobody, jak všichni říkají, co je tak úžasná…
Je tu truc a je to vztek. Ale třeba mi to pomůže.
Ať si všechny hezké holky rozeberou ostatní, ať si je klidně všichni sežerou!
Unavuje mě, jak jsou všechny obsazené (nebo zadané), jak jsou všechny nedostupné, jak jsou všechny přehlížející a ta moje bublina, ve které žiju, se jim na hony vzdaluje. Nehodlám trávit roky dennodenním hledáním. Otravuje mě, jak se každý den koukám na facebook nebo na badoo, kde jsem předtím někoho oslovil. Nikdy mi žádná neodpoví. A když odpoví, tak je zadaná. Pořád dokola. K čemu to hledání je? Ona tu někde na světě chodí minimálně jedna, která by stála za život po jejím boku a které bych dal cokoliv, ale chce se mi to vzdát. Ona si mě nenajde a mnou oslovených tisíc žen a dívek odráží jen tu čím dál menší pravděpodobnost, že na tu pravou jednou narazím.
Líbilo se mi, když můj život měl řád a smysl. Myslel jsem si, že muži potřebují ženy. Cítil jsem to tak. Život mi bere iluze. A vlastně i ten smysl.
Ať je ze mě klidně poustevník.
Žádná změna to nebude.
Bude to spíš vysvobození.
Konec.
2 Comments
Zrza
Je krásné s někým sdílet radosti života a mít někoho s kým si člověk může projít i ty špatné věci. Ale člověk by měl být od začátku takový jaký chce, pokud ti spíše odpovídá to co jsi napsal že by jsi měl dělat (jako že se to ztotožňuje více s tvým já) tak to dělej ale pokud ti to neodpovídá tak ne. Pokud chceš mít někoho kdo tě bude mít rád, tak takového jaký jsi…….
lada
Ahoj Tome, ja nemam nic na komentování, jen jsem Tě chtěl touto cestou pozdravit , stále Ti držim pěsti , a z celeho srdce Ti přeji aby už jsi konečně našel alespoň kousek sveho štěstíčka , aby byl ten život veselejši , když už se to takhle popackalo. Měj se, pokud to jen trochu pujde , fajn .LADˇA